Město Jemnice bylo po staletí rozděleno na dvě části - na Jemnici a Podolí. Podolí bylo odnepaměti samostatné a mělo svého rychtáře, který skládal účty jemnické vrchnosti. Svoji samosprávu a vlastní rozpočet mělo až do roku 1921.

Kostel sv. Jakuba v Podolí byl farním kostelem pro celou Jemnici až do roku 1658, kdy byla fara přenesena do města, a farním kostelem se stal kostel sv. Stanislava. To znamená, že v něm byli křtěni nově narození a uzavírali manželství obyvatelé celé Jemnice a okolí přináležejícího ke zdejší farnosti. Kostel obklopuje hřbitov, který byl a dodnes je společný pro obě části.

Posvícení se slaví se o sv. Bartoloměje, z čehož někteří usuzují, že patronem původního kostela v Podolí, románské rotundy, byl světec tohoto jména. Kostel je pojmenován po svatém Jakubovi, který má svátek 25. července. Protože v této době byly žně v plném proudu a nebyl na slavení čas, mohlo být, z praktických důvodů, posvícení slaveno až v den zasvěcení kostela, tj. na sv. Bartoloměje.

Posvícení měla dvě části, a to část církevní, zpravidla to byla slavnostní mše, a části světské. Obyčejně se slavila o patrociniích kostelů a trvala tři dny. Zvali se na ně příbuzní a známí a lidé při nich utráceli peníze a zanedbávali čas. To se nelíbilo císaři Josefu II. V rámci svých církevních reforem zavedl tzv. „císařské posvícení“, které se mělo konat ve všech farnostech a v jeden den. Termín byl stanoven na třetí říjnovou neděli po sv. Havlu. Císař však byl velmi zklamán, protože císařské posvícení se slavilo ve většině farností, ale původní posvícení se slavit nepřestalo.

Jako každoročně, tak i letos se na sklonku léta sešli třebíčští farníci na tradiční „pouti U Kostelíčka.“ Pro návštěvníky, které neodradilo ani větrné počasí, byl připraven pestrý program: zahrála schola z Blížkovic, bylo možné vystoupat na nově otevřenou vodárenskou věž, která se proměnila na rozhlednu s krásným pohledem na město, nechybělo ani bohaté občerstvení. S poutavým vyprávěním o tom, „Jak se dělají lidové misie“, mezi nás zavítal Mons. Jan Peňáz, známý poutník a křtinský farář. Po celé odpoledne byl pro děti připraven skákací hrad, který zapůjčila Městská organizace KDU-ČSL v Třebíči.  Mons. Peňáz byl také hlavním celebrantem mše svaté v předvečer svátku Povýšení sv. kříže, která byla sloužena za prohloubení náboženského života v Třebíči.    

DuM

Široké veřejnosti byla určena další z cyklu přednášek pořádaných MěO KDU-ČSL v Třebíči. Zcela zaplněná zasedací síň okresní kanceláře přivítala v pátek 11. září MUDr. Helenu Máslovou, která zde prezentovala téma velice aktuální. Přednáška s názvem Ženské peklo, která poprvé zazněla v Brně v březnu letošního roku v rámci XII. konference Zdravotník – křesťan v dnešní nemocnici, představila aktuální problémy (nejen) žen v globálních souvislostech.

Autorka, která je zakladatelkou Centra psychosomatické péče v Praze, se věnuje převážně psychogynekologii, ženskému a reprodukčnímu zdraví. Vidí spojitost mezi fungováním těla, duševním životem, prostředím, v němž žijeme, emocemi, vztahy s ostatními lidmi a zejména tím, jak zpracováváme úkoly, které na nás život klade. Kritizuje současný stav, kdy se z ordinací praktických lékařů staly jakési „úřadovny“, kde se hlavně vydávají žádanky, neschopenky, recepty a razítka, a pacient je odtud distribuován na vyšší pracoviště. Zanikl komplexní pohled na zdraví člověka v psychosociálních souvislostech, ačkoli moderní věda o nich již nepochybuje. Bolest, nemoc i vnitřní nepohoda jsou informace, kterými k nám naše tělo promlouvá. Chceme – li se cítit lépe, je naším úkolem snažit se porozumět jeho řeči, a ne pouze umlčovat projevy. V dnešní hektické době je obzvlášť důležité, aby si každý z nás ujasnil své priority a nestal se pouhou „loutkou“ na scéně honby za ziskem.

Na přednášku plynule navázala živá neformální beseda, ve které zazněla celá řada velice zajímavých témat. Účastníci přednášky jistě měli o čem přemýšlet ještě dlouho po jejím skončení.

Marie Dudíková

Dne 15.9.2015 se od 17,00 hod uskuteční jednání okresního výboru KDU-ČSL Třebíč. Místem konání je tradičně okresní kancelář na Karlově náměstí.

Praha – Každé druhé manželství se v České republice rozpadne. Roste tak výrazně počet rodičů – samoživitelů, kteří mají problém finančně zabezpečit „rodinu“. Přesto, že soud při rozvodech nařídí alimenty, v mnoha případech se jim druhý rodič vyhýbá. Nedostatek financí se pak podle sdružení APERIO, které se zabývá pomoci tzv. sólo rodičům, odráží na tom, jak si dítě stojí ve škole. Europoslanec Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL), který se této problematice dlouhodobě věnuje, poukazuje na to, že soudní nařízení alimentů selhává a je potřeba řešit spory mediací.

            „Zlepšení finanční situace sólo matek se podařilo například v Belgii, kdy má matka za povinnost uvádět jméno otce dítěte. Díky tomu se daří vymáhat až devadesát procent alimentů a zlepšit tak finanční situaci matek samoživitelek,“ uvádí europoslanec Zdechovský.

Nařízení soudů platit alimenty tíživou situaci nevyřeší. Druhý rodič se alimentům vyhýbá

Podle Zdechovského je nutné, aby Česká republika více využívala k řešení problémů mediaci, což je způsob řešení konfliktů a sporů, jehož cílem je dospět k dohodě. „Pokud soudy nařídí alimenty a druhý rodič se jim vyhýbá, spor se táhne roky a trpí tím v konečném důsledku dítě,“ popisuje Zdechovský. Nová generace soudců začíná mediaci více využívat.  „Dříve se opatrovnických sporům říkalo žiletky, protože byly tenké. Dnes se jim říká buchty, protože jsou neuvěřitelně obsáhlé,“ říká Zdechovský.

Příběhy sólo rodičů naleznete zde: http://www.saminadeti.cz/sekce/pribehy